Minerální látky
Dusičnany a dusitany
Jedním z důležitých znaků použitelnosti vody pro pitné účely je obsah dusičnanů,může způsobit zdravotní potíže. Dusičnany se mohou v lidském těle redukovat na zdraví přímo škodlivé dusitany, které ve vyšší než normované koncentraci mohou způsobovat zejména u kojenců metamoglobinémii /odmítají krvi kyslík/. Rovněž tak se předpokládá jejich biotransformace na karcinogenní nitozamíny. Proto se nedoporučuje konzumovat vodu s vyšším obsahem dusičnanů.Voda s vysokým obsahem dusičnanů se nedoporučuje používat pro přípravu jídel tam, kde dochází k vysokému odparu a jídla se konzumuje relativně více, např. pro přípravu polévek. Převařením se dusičnany neodstraní, jen se zvýší jejich koncentrace. Obsah dusičnanů je stanoven normou, kde je pro dospělé stanoveno 50 mg/l, velmi přísné kritérium pro kojence je 15 mg/l. Toto jsou mezní hodnoty které nemají být dlouhodobě požívány. Ideální množství pro dospělou populaci je průměrně 15mg/L a pro kojence 5mg/L.Musíme si uvědomit, že ovoce a zelenina obsahují řádově stovky mg/L. Zde sice působí vitamín „C“ jako katalizátor ale jak jistě víme spousta úkonů v domácnosti jeho účinek snižuje takže výsledná koncentrace dusičnanů v polévkách či šťávách je stále dost vysoká.
Vápník a hořčík
V lidské potravě představuje vápník velmi podstatnou složku. Protože je nezbytný pro zdravý vývin, růst kostí a zubů, je důležité, aby se pravidelně vyskytoval především v jídelníčku dětí a mládeže. Důležitý přitom není pouze dostatek samotného vápníku, ale také vitamín D, který pomáhá při ukládání vápníku do kostní hmoty. Distribuci a využití vápníku řídí některé hormony štítné žlázy a příštitných tělísek. Pro využití vápníků je důležitý i prvek hořčík Nedostatek vápníku, resp. vitamínu D v dětství je podezřelý jako jeden z možných faktorů vyvolávající později roztroušenou sklerózu. U starších lidí a u lidí s nedostatkem pohybu či nedostatečným příjmem vápníku dochází k úbytku vápníku z kostní hmoty, což se projevuje jako osteoporóza
(řídnutí kostí). Kosti jsou křehké, snadno se lámou a zlomeniny se naopak obtížně a velmi zdlouhavě hojí.
Uvádí se, že denní dávka vápníku by měla činit 800 – 1000 mg denně, u kojících žen ještě asi o 500 mg více.
Hlavní zdroj vápníku v lidské potravě představuje mléko a mléčné výrobky. Kromě toho je vápník ve zvýšené míře přítomen ve většině listové zeleniny, semenech (zejména máku), ořeších, ovesných vločkách a řadě minerálních vod Ovšem v zelenině je vápník (i některé jiné prvky) často vázán jako nerozpustný fytát či šťavelan. Také vláknina omezuje jeho využití. Je třeba si uvědomit, že lidská strava má být celkově vyvážená a spolu s přísunem důležitého množství vápníku musí obsahovat i dostatek ostatních minerálních složek (např.hořčíku nebo fosforu).
Dostatek hořčíku v potravě je důležitý pro správnou činnost svalů a nervů (mírní podrážděnost a nervozitu), ale i pro uvolňování energie z glukózy a pro správnou stavbu kostí. Udržuje v dobrém stavu oběhový systém a je prevencí infarktu. Řadě žen odstraní potíže spojené s premenstruálním syndromem. Mírní deprese a přispívá ke zdravým zubům. V kombinaci s vápníkem působí hořčík jako přirozený uklidňující prostředek. Jeho nedostatek často pociťují sportovci, diabetici a lidé, kteří pijí příliš alkoholu. Projevuje se podrážděností, nespavostí, náladovostí, špatným trávením, bušením srdce nebo arytmiemi. Může vyvolat také deprese, případně záchvat astmatu.
Uvádí se, že průměrný příjem hořčíku v potravě by měl činit asi 300 mg denně.
Fosfor a fosfáty
Nezaměnit s Fosfátem v pracích prášcích.
Fosfáty se v přírodě vyskytují v mnoha minerálech např.monazit, apatit, atd.V biologických systémech se fosfát nachází v anorganické iontové formě (značí se Pi),Mnohem častěji ale i v živých systémech nacházíme fosfáty v organické formě jako adenozinfosfáty(AMP,ADP,ATP) a v nukleových kyselinách DNA a RNA. Adenozinfosfáty jsou pro organismy velmi důležité, protože díky makroenergetické vazbě mezi fosfátovými jednotkami slouží jako zásobárna energie.
Železo- mangan
Přítomnost malých množství manganu v organizmu a jeho pravidelný přísun v potravě je nezbytné pro jeho správnou funkci. Dlouhodobý nedostatek manganu v potravě vede především k problémům v cévním systému, protože dochází k nežádoucím změnám v metabolizmu cholesterolu a jeho zvýšenému ukládání na cévní stěnu. Tento jev v dlouhodobém měřítku značně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob. Mangan je důležitý i pro správný metabolismus cukrů a jeho nedostatek může vést k nebezpečí onemocnění cukrovkou (diabetes mellitus). Hlavními přirozenými zdroji manganu v potravě je rostlinná strava jako obilniny, hrášek, olivy, borůvky, špenát a ořechy.
Doporučená denní dávka v potravě se pohybuje mezi 20 – 30 mg Mn denně.
Naopak přebytek manganu v potravě působí negativně především na nervovou soustavu a působí potíže podobné projevům Parkinsonovy nemoci. Dlouhodobá expozice vysokými dávkami manganu může podle některých údajů zapříčinit vznik Parkinsonovy nemoci.
Ztráty železa jsou asi 0,5-1 mg za den, u žen větší ztráty 1,5-2 mg mají příčinu v menstruaci. Podíl vstřebaného železa je pouze 3 - 6%.
Doporučená denní dávka je 20 mg. Minimální denní přívod železa nezbytný pro červenou krvetvorbu je 10 - 15 mg.
Hlavním zdrojem železa v potravě je maso, především vnitřnosti jako játra, srdce a slezina. Zdrojem železa jsou ale i luštěniny, listová zelenina a některé ovoce jako například jahody.
POZOR !Příjem železa v iontové formě (Fe2+ a Fe3+) není pokládán za optimální, především ion Fe3+ je značně rizikový. Celkový maximální obsah v pitné vodě je normativně omezen na maximálně 0,2 ppm (mg/l) č. 252/2004 Sb.